Výtvarnice Lucie Marková Holíková

1)      Na začátku byla voda

2)      Důsledky božských intrik

3)      Nalezení egyptského slunce

4)      O čem pojednává proměna Ió v Isis?

 

Už od počátku věků lidé vyhledávali příčiny tajemných jevů a událostí. Vždy se něco nepochopitelného dá nejlépe vyjádřit něčím vysvětlitelným. Začaly se tak formovat první mýty a legendy. Ve své podstatě neexistuje kultura, která by neměla duchovní tradici. Nejrozsáhlejší a pro nás Evropany (dědice římského a řeckého umění) je nejbližší právě antická mythologie. Objevujeme tak dosud nepoznaný svět bohů s lidskými vlastnostmi a jsme svědky toho, jak pozorují a mění osudy smrtelníků. Velmi často zasahují do lidských osudů, jakoby nás stále zkoušeli, co vydržíme. V mýtech je skryta hluboká pravda, proto jsou plné symbolů a náznaků. Porozumět jim měli jen zasvěcení. Především poukazují na skutečnost, že život je neustálá změna. Dokazují, že víra v přítomný okamžik je posilující. Je to snad zrcadlo nás samých nebo ukázka cesty životem? Legendy se předávaly z generace na generaci a neustále se měnily. Tato transformace připomíná vodní hladinu, která nikdy není stejná. Prapůvod všech věcí se často hledal ve vodním živlu, jenž zpravidla symbolizoval zásvětí (druhý svět). Posvátná řeka Styx, při níž přísahali bohové, je jasným znamením nesmrtelnosti a znovuzrození. Řecko je obklopeno vodou a vše je s ní spojeno. Dávala a dává život (jídlo a pití), zprostředkovávala cestovní obchody, byla počátkem i zánikem. Není proto divu, že právě duše má charakter vody, která je jemná. Naše emoce jako vlny čeří její hladinu. Pro jednotlivé živly nebo nálady byly vytvářeny nejrůznější personifikace bohů.

Začneme tedy od Diova bratra Neptuna, mocného pána vod. Byl stejně nebezpečný a popudlivý jako rozbouřené moře. Do oceánů a moří se přilévá voda ze všech koutů světa díky řekám a potokům. Skoro každý potok měl svého boha, který ho ochraňoval. Mýtus o Ió začíná u Inacha (lat. Inachus), jenž patřil ke stejnojmenné řece v Argolidě. Traduje se, že vykopal v Argu kanály, kterými po potopě světa přivedl vody do moří, zajistil tak, že lidé se mohli usídlit na pevnině.

 

Héra jako patronka vdaných žen, věrnosti a manželství se už při hledání rozhodla, že tato dívka nevyvázne z jejích sítí jen tak. Je pravda, že Zeus se Héře také dvořil tentokrát v podobě zraněné kukačky, ale poté se stala jeho manželkou. Mezi její symboly patří granátové jablko, poukazující na plodnost kvůli spoustě semínek. Nepřála si, aby jiná žena poznala „sílu granátového jablka“. Mezitím Zeus intuitivně vycítil, že se blíží jeho manželka, což nevěští nic dobrého. Včas stačil proměnit sličnou Ió v bílou krávu a tak zakrýt svou nevěru. Jakmile je Héra spatřila, udivila se nad neobvyklou Diovou starostí o mléko. Vytušila příčinu. Avšak jako spořádaná manželka připomněla Diovi, že mléko by mu měla zajišťovat vždy ona. Svou výřečností přiměla manžela, aby ji krávu daroval. Bílá kráva je vážené zvíře nejen v Řecku, značí plodnost, bohatství a prosperitu.  Obecně se dá říci, že bílá v sobě obsahuje veškeré spektrum barev. Je to světlo a zároveň klid a harmonie. V příběhu Ió bych tuto proměnu chápala jako očistu ženy, která se má posunout zase o „stupínek výše k vrcholu“.

Héra vydala rozkaz, aby tuto krávu hlídal stooký pastýř Argo. Nepřála si, aby manžel vrátil krásce její původní podobu a dále ji navštěvoval za jejími zády. Ió hledala pomoc, ale nemohla mluvit, stejně by ji nikdo nepoznal, a proto bylo jediné řešení.

Zděšený Inachos prosil boha Dia o naléhavou pomoc. Vzhledem k tomu, že i Diovi se nelíbil osud Ió, vyslal za Argem boha Herma, aby pastýře odstranil. Hermes (lat. Mercurius) jako Diův syn vynikal chytrostí a obratností. Byl to on, který provázel duše do podsvětí, obchodoval, ochraňoval pocestné nebo nosil zprávy, jinými slovy skutečný posel bohů. Pomocí fantazie dokonce vynalezl z želvího krunýře lyru, jedinečný hudební nástroj. Převlékl se tedy za pastýře a vydal se na cestu. Argo se svými sty oky naznačuje, že to, co lidé potřebovali skrýt nebo jim na něčem záleželo, střežili všemi možnými způsoby. Neboli měli oči i v zadu a viděli ve tmě. Jak tedy přelstít tento rozmar? Hudbou… Říká se, že písně léčí a snad je to pravda. Dají se ale využít pro opačný význam. Jakmile Hermes spatřil Arga začal hrát líbezné (v jiných pramenech se zmiňuje pomalé a nudné) písně. Očekávaně všechny oči usnuly a to se Argovi stalo osudným. Hermes neváhal a zbavil jej života. Héra velmi litovala věrného přítele a na počest z jeho krve vytvořila páva. Proto má paví peří spoustu očí. Tady bych ráda připomněla důležitost mýtických transformací. Ve skutečnosti nikdy žádná postava nezmizí, stále žije, buď v jiné podobě nebo jako duch. Staří Řekové asi chtěli zdůraznit systém reinkarnace, to znamená, že duše cestuje z jedné podoby do druhé. Dokazuje to, že věřili v posmrtný život a zase jsme u proměn a změn. Projevuje se to i v řeckém sochařství. Umělci se snažili zachytit skutečnost přesně, jak ji vidí, měli svobodu ve vyjadřování. Hlavním cílem byla harmonie těla a duše.  Chtěli zachytit něco, co vydrží věky a čas se jim skutečně podařilo zachytit v dokonalých sochách.

Podobně jako lidé se chtěla i Héra pomstít tomu, kdo jí způsobil škody. Jakoby nestačilo, že Ió má nevhodnou podobu krávy, chtěla ji vyhnat co nejdál, pryč ze země. Poslala na ni obrovského ováda, který ji pronásledoval až k západnímu moři. I zde zanechala svůj odkaz. Dodnes se jmenuje Ionské moře. Ió se nemohla zbavit strachu z jeho žihadla, a proto se pokusila před ním uniknout až na Kavkaz. Zde ji potkal další zvrat, stála před ní nekompromisní skála s přikovaným synem Titána Prométheem. Je v něm spoutaný oheň, jenž stejně nelze úplně uhasit, aniž by nevzplál znovu a s větší silou. Oheň představuje očistu, znovuzrození a nové začátky. Byl to právě on, jenž bojoval za práva smrtelníků a snažil se jim vypomáhat jak se jen dalo. Kdybychom přeložili jeho jméno z řečtiny, dostaneme výraz „předvídavý“. Dokázal přelstít i boha Dia, když mu ukradl oheň a daroval jej lidem. Zeus chtěl Prométhea potrestat, a proto nařídil Hefaistovi, aby vytvořil z hlíny okouzlující ženu. Zeus ji oživil a bohové jí dali dary (Héra vznešenost, Athéna moudrost, Afrodita krásu a Hermes jí přidal do srdce lest a lhaní). Nakonec dostala od Dia tajemnou skříňku s věnem. Její jméno znělo Pandora (v překladu vším obdařená). Prométheus tušil, že mu nepřinese štěstí a dar bohů nepřijal. Avšak jeho bratr Epimetheus se nechal unést její krásou a také nerozvážně otevřel Pandořinu skříňku. Veškeré nemoci a pohromy pohltily svět lidí. Prométheus Diovu hněvu neušel. Byl přikován ke skále na Kavkazu a každý den přilétal orel, který mu vykloval kus jater. Přes noc znovu narostly a další den zažíval stejné utrpení. Podobně jako Ió se nevzdával, protože díky věšteckým schopnostem viděl věci příští.  Jeho moudrá rada nasměrovala Ió do Egypta, prorokoval jí, že jen zde se zbaví ováda a získá zpět lidskou podobu. Byl si vědom, že její vzdálený potomek Herákles ho zbaví jeho neblahého osudu s orlem. Za určitou dobu se tak skutečně událo, a aby se naplnila Diova přísaha, že Prométheus bude navždy spojen se skálou, musel nosit prsten, v němž byl kamínek z této skály. Lidé začali na jeho počest nosit také prsteny s kameny. Všichni lidé mají v sobě božskou sílu, ale jsou stále ovlivňováni problémy a zvraty.

Ió tedy obrazně spálila vše špatné a zažehla svůj plamen srdce s novou nadějí. Povstává jako Fénix z popela. Zanedlouho vstupuje do země egyptské a vše se obrací k lepšímu. Domnívám se, že hlavní zlom nastal změnou Iónina myšlení, začala myslet pozitivně, věřila, že se situace zlepšuje. Získala naději a měla zároveň nový cíl – Egypt.

 

 

 

Už v úvodu jsem se zmiňovala, že Ió je stvořena z vody, proto i nyní je voda její nadějí. Jde stále kupředu ve svém životě a přitom se stále vrací zpět. Teprve nyní byly prosby o vysvobození konečně vyslyšeny. Také bůh Zeus se cítil vinný za její osud, a proto prosil Héru za Ióinu svobodu. Milými a přesto odhodlanými slovy ji přímo zahltil.

Konečná a pozdvihující proměna začíná. Smířlivá Héra povolí, aby se z Ió stala opět žena v celé své kráse. Její smyslnost a vznešený pohled plný vyrovnanosti způsobil, že Egypťané byli zcela okouzleni. Začala být proto ctěna jako bohyně Isis. Pravděpodobně přenesla kult bohyně z Řecka do Egypta. Všechny mýty, ať už jsou to germánské, keltské, mezopotámské nebo jiné mají sice rozdílná jména bohů, ale jejich významy jsou shodné. Isis jako egyptská vládkyně nad životem a smrtí, představitelka magických sil a zároveň životní družka boha Usira (také Osiris, jednalo se o odkaz boha Dia?), je svým způsobem i bohyní lásky a plodnosti. Vzpomeňme si na germánskou Freyu, řeckou Afrodité (římsky Venus), keltskou Brigitu, mezopotamskou Ištár (Innanu) a indickou Kálí. Jejich působení a uctívání vydrželo po dlouhá staletí. Hlavním atributem Isis byl nilský kříž, jenž drží v ruce,klíč k poznání smyslu života. A opět se zde objevuje poukázání na vodu – životodárný Nil (zdroj inspirace, její poklad a bohatství). Je to symbol Venuše (smyslné ženy), ukazuje lidskou postavu a z esoterického hlediska přijímá všechno pozitivní kruhem a negativní energie jdou křížem dolů do země.

Dodnes obdivujeme egyptské vyspělé umění, hieroglyfy a kresby postav v jedné možné podobě ztvárnění. Vznešený profil, trup ze předu a ruce i nohy z profilu. Vyzařuje z nich síla, klid a přece se v nich mnohé děje. Život Egypťanů měl pevně daný řád. V rámci svého duchovního náboženství se celý život připravovali na smrt. Aby zamezili chaosu, který okolo vládl, vytvářeli a malovali skutečnost stále stejným způsobem. Za zmínku stojí, že Řekové a Římané nazývali Ió ISIS a ostatní národy ESET. Se svým mythologickým manželem Usirem měla syna Hora. Podle řeckých mýtů porodila Diovi syna Epafa (lat. Epaphus), jenž se stal egyptským králem. Řekové tímto mýtem vysvětlovali vznik kultu posvátného býka Apida (lat. Apis). Avšak když spojíme tyto dvě legendy, získáme skutečný obraz, jenž vydržel po 31 vládnoucích dynastií. Faraon byl chápán jako představitel boha na zemi. Navíc Isis/Eset byla zobrazována buď s roztaženými křídly (symbol ochrany – křídla jsou spojena se vzdušným živlem, můžeme se domnívat, že je to pozůstatek Diova vlivu, když se proměnil v mraky, aby Ió svedl) nebo jako žena s trůnem na hlavě (hieroglyfický znak jejího jména značí trůn, vládu a sílu). Vzniká tak filozofická otázka, zda nejsou egyptští bohové jinou podobou bohů řeckých, jestli nesou jejich druhou podobou. Myslím si, že v rámci starověkého světa je možné, že se do Egypta dostaly vlivy a myšlení Řeků. Od nich se převzaly základní principy mythologických postav, které byly následně upraveny k obrazu egyptské kutury. Velkou roli v egyptské mythologii také sehrál Isidin syn Horus. V důsledku boje s bohem Sutehem ztratil jedno oko, a protože jeho zrak byl brzy uzdraven, stalo se Horovo oko mocným talismanem uzdravení (vedžat) a znovuzrození. Archeologické nálezy dokazují, že nechyběl v žádné domácnosti a nosí se dodnes nejen jako šperk.

Ió byla stvořena z vody, vyznačovala se neobyčejnou krásou,kterou zaujala i nejvyššího boha Dia, díky prožitému utrpení se postupně změnila ve vnitřně silnou ženu a v bohyni Isis. Egyptský lid ji chápal jako matku stvořitelku.

Od okamžiku, kdy byla Ió proměněna v bílou krávu, pro ni nastává období zkoušek. Právě díky nim získala nadhled a úctu k životu. Kdyby neprožila kontrast mezi rájem a utrpením, nedokázala by plně vychutnat štěstí a radost. Problémy ji posílily a pomohly jí vyrovnat se nejen s mnoha situacemi, ale hlavně se sebou samou. Vyšla z nich odvážnější, jistější a vnitřně spokojenější. Putováním po Evropě sbírala zkušenosti a hledala smysl života. Díky těžkým situacím poznáme své přednosti a nedostatky. Ovád v tomto mýtu svědčil o množství nepřejících lidí, jejich závisti a zlobě. Jeho bzukot ji pronásledoval ve dne v noci, snažila se uniknout. Ale tím je naopak přitahovala a neopustili ji, dokud se jim nepostavila čelem. Nevzdala se, šla dál kupředu. Díky této strastiplné cestě poznala sama sebe. Říká se, že náhody neexistují, a proto jen duchovně silný a sebejistý člověk (bůh) může pomáhat druhým. V podobě bohyně Isis začala šířit moudrost a lásku. Tento vývoj nelze zastavit a z toho vyplývá, že Ió v Egyptě objevila vše, po čem vždy toužila.

Vybrala jsem si tento mýtus, protože jsem se chtěla více dozvědět o celém procesu transformace Ió v Isis. Obě kultury, Řecko i Egypt, jsou mi blízké a v této práci vidím jejich propojení. Největší odezvu vidím v síle Ió, která bez ohledu na ostatní události, šla kupředu za svým cílem. Pochopila, že obtížné situace nepřicházejí proto, aby nás zlomily, ale proto, že máme něco pochopit a hlavně věřit si. Mají nás posílit a pomoci poznat sami sebe. Jako Slunce osvětluje naši cestu, osvětlovala cestu Ió nezlomná víra. To je hlavní ponaučení z celého příběhu. VĚŘIT SI. Já osobně nevyznávám žádné náboženství, ale toleruji víru ostatních. Vím, že existuje něco mezi nebem a zemí a jsou to mýty, které nám tak jasně předávají poznatky a zkušenosti. Stačí se do nich začíst a s trochou fantazie i přispěním osobních prožitků, člověk pochopí „co chtěl básník říci“. Odhaleným tajemstvím je, že v co člověk věří, na co myslí, tím se stane.

 

Ovidius, Publius Naso: Proměny (Praha, 1998)

Zámorovský, Vojtěch: Bohové a hrdinové antických bájí (Praha, 1982)

Zápisy z přednášek Antické mythologie (jméno, zimní semestr 2008/2009)

Houtzager, Guus: Encyklopedie řecké mytologie (Rebo productions, 2003)

Cimrhanzl, Tůma: Antická mythologie (Aventinum, 1999)

 

 

1, 2, 3, 4, 5                  Publius Ovidius Naso: Proměny (Avatar, 1998)

6                                  Lao c´tung